Léto je v plném proudu a koupaliště i přírodní vodní plochy praskají ve švech. S pobytem u vody ale nejsou spojeny jen příjemné chvíle. Stačí chvilka nepozornosti a letní pohodu může vystřídat úraz, krádež nebo zdravotní komplikace způsobené například sinicemi. Jaká máte v podobných situacích práva a na co si dát pozor, abyste si z koupání neodnesli víc starostí než zážitků?
Kdo odpovídá za úraz na koupališti?
Příběhy lidí, kteří po jízdě na tobogánu skončili se zlomenou nohou nebo si po skoku do bazénu způsobili vážné zranění, nejsou ničím výjimečným. K úrazu přitom může dojít i mnohem prostěji – třeba po nešťastném uklouznutí na mokré dlažbě. Kdo za takovou újmu odpovídá?
„To, kdo odpovídá za úraz na koupališti, se vždy odvíjí od konkrétních okolností. Klíčové je, zda ke zranění došlo neopatrností či nedodržením provozního řádu ze strany návštěvníka anebo se jednalo o pochybení provozovatele, například nedodržení bezpečnostních či technických pravidel,“ říká Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Jestliže si touto optikou rozebereme uklouznutí na koupališti, pak má návštěvník povinnost přizpůsobit svou chůzi mokrému a kluzkému okolí bazénu, tedy pohybovat se dostatečně opatrně. Pokud kolem bazénu návštěvník běhá a poté uklouzne, náhrady újmy se pravděpodobně nedomůže. Odpovědnost provozovatele si lze představit v případě, kdy by například povrch okolo bazénu neodpovídal technickým normám. Provozovatel koupaliště by v takovém případě mohl být povinný hradit vzniklou újmu.
Za odložené věci (ne)ručíme?
Už jste se setkali s nápisem „Za odložené věci neručíme“ u skříněk na koupalištích? Pak byste měli vědět, že se provozovatel koupaliště takto své odpovědnosti zprostit nemůže. Je totiž odpovědný za ztrátu či poškození věci, kterou zákazník odložil na místě k tomu určeném, například právě v uzamykatelných skříňkách. A co když jsou skříňky plné? Pak provozovatel může odpovídat i za věci, které si odložíte na místě k tomu obvyklém, například na lehátku. Za věci odložené na obvyklém místě odpovídá provozovatel i v případě, že žádné místo k odkládání věcí neurčil.
„Ani provozovatel však neodpovídá za všechny situace – například může namítat, že některé věci se obvykle na koupaliště nenosí nebo že ke škodě přispěl sám návštěvník,“ upřesňuje Hekšová. Odpovědnost se navíc neuplatní ani ve chvíli, kdy má návštěvník věc pod svým bezprostředním dohledem.
Jak poznat vhodná místa ke koupání?
A co když byste raději než na přírodní koupaliště vyrazili někam do přírody? Koupat se můžete všude, kde to není zakázáno, v některých případech to však bude na vaše vlastní nebezpečí. Pokud byste se rádi koupali s jistotou, že daná voda není významně znečištěná a neobsahuje ani sinice, pomoci vám může seznam míst vydaný Ministerstvem zdravotnictví, na nichž je každoročně monitorována jakost vody. Kvalitu vody poté můžete zkontrolovat na stránkách příslušné krajské hygienické stanice.
Provozovatelé přírodních koupališť mají také povinnost informovat o tom, že voda nesplňuje požadovanou jakost. Pokud se při vstupu na koupaliště platí vstupné, musí být informace o znečištění vyvěšená u všech pokladen. Jestliže se vstupné na koupání nevybírá a pokladny chybějí, musí být informace o znečištění vyvěšená na viditelném místě blízko koupaliště. V případě, že by provozovatel neinformoval o závadnosti vody a vám by koupání v ní způsobilo zdravotní újmu, může za ni odpovídat a být povinen ji nahradit.
Lucie Korbeliusová
