Babí léto přišlo k soutoku Labe a Vltavy. Poslední letošní horký den vyrážíme vlakem do Vraňan. Na jezu oblékáme neopren, balíme oblečení do nepromokavých vaků a noříme se do Vltavy. Proplaveme dvě závěrečné vltavské peřeje.
První peřej pod automatickým vodočtem Vraňany proplouváme zprava. Druhou peřej nad mostem v Lužci plaveme zleva podél zalesněného břehu.
Nevíme přesně, jak vypadá dno, a tak plaveme na zádech a nohama napřed. Nechceme se zaklínit o kámen pod vodou.
Na klidnějších úsecích Vltavy plaveme klasická prsa. Když se chceme dostat na břeh, pomáháme si z proudu kraulem. Na opasku za sebou táhneme vak na tak dlouhém popruhu, aby nám nevadil v pohybu, ale zároveň, abychom ho měli pod kontrolou.
Proud je silný a rychlý. Jeho rychlost je v peřejkách 5-7 km/h a na klidných úsecích 2-3 km/h. Musíme si dlouho dopředu stanovit, kudy hodláme plavat, a tam zamířit. Když uděláme rozhodnutí pozdě, už to nestihneme, a řeka nás stáhne, kam teče hlavní proud.
Romantické plavání končíme v Lužci nad Vltavou po dvou hodinách. Osušíme se, převlékneme a neopreny sbalíme do vodáckých vaků. Přijeli jsme vlakem a odjíždíme vlakem.
